„Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám.
Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak a strachem začali křičet.
Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“
Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“
A on řekl: „Pojď!“
Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“
Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží syn.“
Mt 14,22-33
Zamyslenie:
Pán Ježíš se celý den věnoval „zástupům“, byl unavený po vykonané práci. Tak jako jsme my po celodenním shonu. Ježíš nám tady jde příkladem. Vystoupil na horu, do samoty a modlil se. Tak i my se máme uchylovat do samoty, modlit se, spojit se s Ježíšem, nechat se od Něj potěšit, naplnit, posílit.
Kdo nenajde a nenachází Spasitele v tichu modlitby, jak Ho pak chce nalézt ve víru všedního dne a starostí.
Pak se vydal za svými učedníky, po moři. Učedníci byli v šoku, báli se, ale On je uklidnil: Nebojte se, to jsem já. Jenže Petrovi to nestačilo, chtěl za Ježíšem hned, a tak na Ježíšův pokyn vyskočil z lodi a utíkal k Němu.
To je reakce, kterou celý život obdivuju a provází mě mým životem. Člověk může udělat spoustu chyb svým nadšením, svou zapáleností pro věc. Ale je vždy lépe, když se o něco snažíme, i když při tom zakopneme, začneme se topit, než když z obavy, abychom se nedopustili chyby, neuděláme nic. Petr byl živý, miloval svého Pána, díval se na Něj a chtěl hned být u Něho.
Je to podobné jako v manželství. Nic se neztrácí tak rychle a nepozorovaně jako naše láska a víra. Jak dlouho jsem se s láskou nepodívala na svého partnera? Jak dlouho jsem se s láskou nepodívala, Pane, na tebe?
Rozjímáme o Ježíši nejen ukřižovaném, ale také zmrtvýchvstalém. A kdo vstal z mrtvých, je živý. První povinností náboženskou, mravní, ale i manželskou je také být živým. Jsem já ještě živá? Máme živý vztah? Doufám stále ve svého partnera? Očekávám od něho něco nového? Máme společnou budoucnost?
Jaký vztah mám, Pane, k tobě? Ty jsi Bůh živý, stále nový, stále plný překvapení pro mne.
Když si žena myslí, že zná svého manžela, už ho nemiluje. A když si muž myslí, že zná svou manželku, že už si jí nemusí všímat, poslouchat ji, když mluví, a způsobit, aby mluvila, když mlčí, když už od ní nic neočekává, nic nového, nic nepředvídatelného, žádné překvapení, když už sám nic netvoří a snese, že ona už také netvoří, pak ji nemiluje.
A s tebou, Pane, je to podobné. Myslím si, že už tě znám, nepotřebuji číst Tvé slovo, vždyť už jsem ho slyšela tolikrát. Ale to slovo je pokaždé nové. I já jsem stále nová, v jiné situaci a tvé slovo je pro mne vždy aktuální. Jsem tvořivá ve vztahu k tobě? V modlitbě? Děkuji ti za trpělivost se mnou, když omílám stále to samé, stále stejný problém, stejná slova. Jsi velkorysý a nesoudíš mě. Chci být živá taky v našem vztahu, pomáhej mi, prosím.
A taky mi pomáhej, abych zůstala věrná ve chvílích, kdy o mé živosti nemůže být ani řeč.
Aplikácia:
1/ Setkávám se pravidelně a co nejčastěji s Ježíšem v modlitbě?
2/ Snažím se, abych byla ve vztahu k Ježíši živá, tvůrčí, vynalézavá?
