„Když Ježíš mluvil, přišel jeden představený synagogy, padl mu k nohám a řekl: „Právě mi umřela dcera. Ale pojď, vlož na ni ruku, a bude žít!“ Ježíš vstal a šel za ním, on i jeho učedníci. Vtom k němu přistoupila zezadu jedna žena, která trpěla krvácením dvanáct let, a dotkla se střapce jeho šatů. Řekla si totiž: „Jestli se dotknu jen jeho šatů, budu uzdravena.“ Ježíš se obrátil, a když ji uviděl, řekl: „Buď dobré mysli, dcero. Tvá víra tě zachránila.“ A od té chvíle byla ta žena zdravá. Když Ježíš přišel do domu (toho) představeného a uviděl pištce a hlučící dav, řekl: „Odejděte! Vždyť to děvče neumřelo, jenom spí.“ Posmívali se mu. Když vykázali zástup ven, vstoupil, vzal ji za ruku, a děvče vstalo. Zpráva o tom se roznesla po celé té krajině.“
Mt 9,18-26
Zamyšlení:
Z dnešního evangelia na mě vyzařují dva pojmy. Jedním je odvaha a to zejména odvaha nestát v povzdálí o samotě, ale naopak umět předstoupit a, pokud je to potřeba, umět požádat o pomoc. Druhým je důvěra, důvěra v Boha, kterému na mě záleží a je schopen pro mé dobro činit i zázraky.
Aplikace:
1/ Mám odvahu požádat o pomoc, když ji potřebuji?
2/ Důvěřuji Bohu, že je dobré a správné to co činí a co mi dává?
