„Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné. K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“ Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ Odpověděli mu: „Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“ Ježíš řekl: „Přineste mi je sem.“ A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí..“
Mt 14,13-21
Zamyslenie:
Ježíš ve své bolesti a smutku toužil po samotě. I my někdy toužíme po tichu a klidu, pro svoje trápení, bolest nebo chmury. Jako lék však může působit pomoc druhým. Díky své bolesti dokážeme v životě pochopit, jak se druhý cítí. Když dávám, neztrácím, ale naopak získávám. Dávám z mála, ale měním mnoho. Stejně jako pět chlebů a dvě ryby se nám může jevit, co zmůžu já? Nechme naše myšlenky vést Ježíšem, v důvěře pak budeme vědět, co dělat. On věří v nás, že můžeme měnit mnohé. Sám říká: „ Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst.“ Možná si nevěříme, že my můžeme něco měnit. Ale opak může být pravdou.
Aplikácia:
1/ Dokážu vnímat potřeby druhých? Přemáhám své sobectví, že na mě taky nikdo nemyslí? Zvedni telefon a zavolej první, jak se tvůj blízký má? Zastav se na kávu u někoho, kdo už tě možná ani nečeká a věnuj mu svůj čas.
2/ V modlitbě poděkuj, za vše o co jsi neprosil/a. On myslí na tvé potřeby a žehná ti.
Lenka
Vdaná, vedoucí sociálních a zdravotních služeb, 37 let
