Učedníci přišli k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně v nebeském království největší?“ Tu zavolal dítě, postavil ho před ně a řekl: „Amen, pravím vám: Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království. Kdo se tedy poníží jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. A kdo přijme jedno takové dítě kvůli mně, mne přijímá. Varujte se, abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdali. Říkám vám: Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce. Co myslíte? Když má někdo sto ovcí a jedna z nich se zatoulá, nenechá těch devětadevadesát na horách a nepůjde hledat tu zatoulanou? A když se mu podaří ji nalézt, amen, pravím vám: má z ní větší radost než z těch devětadevadesáti, které se nezatoulaly. Stejně tak nechce váš nebeský Otec, aby zahynul jediný z těchto nepatrných.
Mt 18,1-5.10.12-14
Zamyslenie:
„Jestliže znovu nebudete jako děti, (…)“
Dítě. Vše očekává od maminky a tatínka, na nich je úplně závislé, ale nebojí se, protože jim důvěřuje. Ví o jejich lásce k němu na tolik, že se nemusí zabývat svou hodnotou ani svými úspěchy či neúspěchy, prostě v jejich přítomnosti je a roste.
