„Ježíš se odebral do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: „ Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.“
Mt 15,21-28
Zamyslenie:
Evangelium nám ukazuje, že i pohané mají šanci, ale v evangeliu jde o mnohem víc. Jde především o angažovanou víru a schopnost stát v ní zcela osobně. Předmětem víry kananejské ženy není jen splnění jejího přání. Ona především věří Ježíšovi, spoléhá na něj i přes trojí Jeho odmítnutí. Neurazí se v rozhovoru, naopak projevuje v Ježíše plnou důvěru: „Pane, pomoz mi.“. Zdá se jako by intuitivně říkala: „Znám Tě a vím, že mi můžeš a chceš pomoci, vím, že se chováš tímo způsobem, aby jsi mě zkoušel.“ Žena podstupuje tuto zkoušku. Po třetím, posledním Ježíšově odmítnutí „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům“ dokonce žena projevuje smysl pro humor svou odpovědí: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánům.“ Tato odpověď je plna víry v Boží milosrdenství a žena vítězí.
Aplikácia:
1/ Jak je to s mou vírou, je v ní především důvěra v Ježíše a odvaha v této víře lépe poznávat svou vlastní cestu, nebo je omezena jen na splnění mého přání?
2/ Možná i v mém životě Bůh neodpovídá na má přání přesně podle mého požadavku. Dokážu s ním v tu danou chvíli bez urážky dále hovořit a vnímat tak obzor, který Ježíš nabízí, a ten obzor je širší a bohatší, než bych si myslel?
